Internet je známá věc

Žijeme v době, kdy už se stal internet naprosto samozřejmou záležitostí. Skoro mi připadá k neuvěření, že tu téměř polovinu mého života vůbec nebyl a ani mi tehdy nescházel. Kdyby mi dnes někdo řekl, že bych se bez něj zase měl obejít, asi bych ho ignoroval nebo přímo hnal, protože se tato síť stala něčím, co už do mého a pochopitelně nejen mého života naprosto nesporně patří. A život bez internetu už si nedokážu stejně jako podstatná část našeho národa a významná část globální populace vůbec představit.

Nedokážu si třeba vůbec představit, že bych si měl zase namísto kliknutí na jistý informační web jít někam do trafiky koupit noviny nebo časopis. Neumím si představit, že bych zase šel na zastávku MHD opsat si jízdní řád, pak jel na autobusové nebo vlakové nádraží, abych si tam počínal u vývěsky podobně, a nakonec si to doma kombinoval, když stačí pár kliknutí a nemusím se vůbec nikam trmácet.

Dnes už není myslitelné ani to, že bych zase psal ručně dopisy, frankoval je a pak s nimi běhal k poštovní schránce nebo rovnou na poštu, když je o tolik jednodušší a výhodnější napsat a odeslat e-mail. Nechtělo by se mi ani oblékat a vyrážet do ulic, abych zjistil, zda mají zrovna dnes otevřeno v obchodě, zda ordinuje můj doktor, zda úřadují v té či oné instituci, když se to dá najít tak snadno právě na internetu.

Internet mi prokazuje v těchto a pochopitelně nejen v těchto ohledech naprosto dokonalé služby. A stejně tak prospívá i spoustě dalších našinců. Dá se na něm najít kdykoliv cokoliv. A když chceme, můžeme tu i porovnávat různé nabídky, nakupovat, prodávat, podnikat, spravovat své finance a další záležitosti.

Takže je internet dokonalý. Aspoň tedy dokud funguje. Protože pokud tento ‚spadne‘, nadělá rázem možná víc škod než užitku. Protože představa, že nemám internet a musím si zase něco vyřídit osobně, je pomalu děsivá. A kdo ví, co bych si počal, kdyby k tomu došlo.