Na cestách po světě
AÅ¥ už chcete nebo ne, nejvÃce legrace ovÅ¡em zažijete v cizinÄ›, pokud ovÅ¡em neznáte Å™eÄ. UmÃte-li se domluvit anglicky, je to vaÅ¡e plus, ale nebude to taková psina. NapÅ™Ãklad když chcete nÄ›co a neumÃte to Å™Ãci, tak se pokouÅ¡Ãte o vysvÄ›tlenà rukama i nohama, a nakonec vám stejnÄ› pÅ™inesou nÄ›co jiného. Nu, stává se to. Â
NÄ›kdy je znalost jazyka pomÄ›rnÄ› důležitá a tÃm se dostávám k zajÃmavé pÅ™ÃhodÄ›. Jeli jsme tenkrát do Schladmingu a v mÄ›stÄ› Sant Michael in Obersteiermark jsme mÄ›li na pÅ™estup jen tÅ™i minuty. Ono se to zdá dost, ale pokud máte deset minut sekyru, tak je to na pováženou. Takže jsme ve výše Å™eÄeném mÄ›stÄ› vystÅ™elili z vlaku jako kdybychom tam nÄ›co ukradli. VidÄ›li jsme jiný vlak, tak jsme do nÄ›j naskoÄili a poruÄili vÅ¡e pánu Bohu. Vlak se skoro ihned rozjel a bylo naÄase nÄ›jak zjistit, zda jedeme alespoň pÅ™ibližnÄ› naÅ¡Ãm smÄ›rem. Jenže jsme byli splavenÃ, a tak jsme si sedli a odpoÄÃvali. Neujeli jsme daleko. Vlak zastavil na zastávce Traboch.
A stál. JistÄ› si Å™Ãkáte, co je na tom zvláštnÃho. VÄ›tÅ¡ina zastávek sloužà k tomu, aby tam vlak zastavil. Proto se to také nazývá zastávkou. Jenže my tu stáli pÄ›t minut. Už jsme mÄ›li být dávno pradávno pryÄ, ale my stále ÄuÄeli tady na tom jednom mÃstÄ›. Ze zastávky odjÞdÄ›ly autobusy, ale vlak se stále nehýbal. Uplynulo deset minut a stále nic. Po Ätvrt hodinÄ› jsem se rozhodl najÃt průvodÄÃho a nÄ›jak se s nÃm domluvit, cože se to vlastnÄ› dÄ›je. Nachystal jsem si mobil, kde mám translátor bez potÅ™eby wifi a jal jsem se hledat. ProÅ¡el jsme vlak tam i zpátky a nikde ani noha. Â
NaÅ¡el jsem jen svÃtÃcà obrazovku a na nà nÄ›co NÄ›mecky. OvÅ¡em můj translátor na fotky wifi potÅ™ebuje, nebo prostÄ› jen pÅ™ipojenà k internetu, a to jsem tam tehdy nemÄ›l. Takže jsem vyÄetl jen to, že jsme ve vlaku. Což jsem jaksi tuÅ¡il. Jen jsem si nebyl jist, zda tu nemá vlak výluku a nemÄ›li jsme pÅ™estoupit do tÄ›ch autobusů. NaÅ¡tÄ›stà se to pak rozjelo a my dojeli Å¡Å¥astnÄ› do cÃle.Â